Juliův vlnostroj se používá ke znázornění vlnění. Je tvořen řadou torzních kyvadel – příčkami připevněnými ve stejných vzdálenostech na lanku. Tím je zajištěna pružná vazba mezi kyvadly a ty vykonávají kmity. Pootočením příčky dojde ke zkroucení lanka, což způsobí otočení sousedních příček.

Když je krajní příčka volná (tzn. že je nepřipevněná),  pak dochází na konci vlnostroje  k odrazu vlnění se stejnou fází. Zpětný pohyb posledních příček jde stejným směrem jako předchozí prošlé vlnění.

Když je krajní příčka upevněná, dochází k odrazu vlnění na pevném konci s opačnou fází. Vlna postupující zpět točí příčkami v opačném směru než vlna, která předtím tímto místem postupovala.

Periodickým působením na jeden konec vlnostroje, například motorkem, může vzniknout skládáním vlnění stojaté vlnění. Po odrazu vlnění  totiž dochází ke skládání vlnění s novou přicházející vlnou. Při určitých frekvencích, dochází k tomu, že se potkají dva vrchy vln a vznikne stojaté vlnění. Stojaté vlnění poznáme tak, že vlna nepostupuje prostředím a má stále ve stejných místech uzly (místa, kde nekmitá) a v jiných místech kmitny (místa s největší výchylkou). Uzly vzniknou tam, kde se potká důl vyslané a odražené vlny a kmitny vzniknou tam, kde se potkají jejich vrchy. V uzlech se příčky téměř neotáčejí naopak v kmitnách se otáčí velmi intenzivně.